Člověk obvykle prožívá tyto emoce v konkurenčním prostředí.
Taková radost může vzniknout nevědomě / foto depositphotos.com
Většina lidí se přirozeně srovnává s ostatními. Když se druhým nedaří, můžeme v reakci na to prožívat celou škálu emocí, od soucitu přes lítost až po radost. Ačkoli se radost z cizího zármutku může zdát zvláštní, není tak vzácná, jak se zdá. Pro Forbes o tom píše americký psycholog Mark Travers, který vysvětlil, proč se to děje.
„Když se srovnáváme s někým, kdo je na tom hůř, často se cítíme lépe. Je to jemný, někdy nevědomý adaptační mechanismus, zejména ve chvílích, kdy o sobě pochybujeme. Emocionální uspokojení z neštěstí druhých se nazývá Schadenfreude, což je německé slovo kombinující slova Schaden, což znamená ‚lítost‘, a Freude, což znamená ‚radost‘,“ poznamenal psycholog.
Tento jev se často vyskytuje v konkurenčním prostředí. Například se můžete radovat, když zaměstnanec, který se rozplývá nad vaším šéfem, podá špatný výkon a je jím pokárán.
„Je to proto, že lidé mají vrozenou potřebu cítit se lépe a často získávají lepší sebevědomí srovnáváním se s ostatními, kteří mohou být méně šťastní. V důsledku toho lidé, kteří mají pocit, že je jejich sebeúcta ohrožena, častěji zažívají schadenfreude,“ vysvětluje Travers.
Odborník proto uvedl dva hlavní důvody, proč se můžete radovat z neštěstí jiných lidí.
„Škodoradost“ může zvýšit sebevědomí v konkurenčních sitích
Ve studii z roku 2017 vědci testovali, zda tento pocit naplňuje některou z těchto čtyř psychologických potřeb, a to sebeúctu, kontrolu, sounáležitost a smysluplnou existenci.
„Výzkumníci provedli čtyři experimenty, z nichž všechny ukázaly podobné výsledky: Schadenfreude skutečně uspokojuje naši základní potřebu potvrdit si své sociální postavení prostřednictvím srovnávání, zejména když se srovnáváme se soupeřem, kterému závidíme,“ zdůraznil psycholog.
Travers dodal, že sledovat, jak někdo jiný selhává nebo bojuje, nás může alespoň na chvíli ochránit před pocity méněcennosti.
„Když se nám zdá, že se nám život vymyká kontrole, pohled na druhé v podobné nebo horší siti nás přiměje vnímat vlastní zkušenosti ne jako osobní selhání, ale jako součást obecného lidského zmatku. To platí zejména v sitích, kdy se více soutěží. Všichni chceme věřit, že se nám v životě daří „dobře“. Pokud se někdo jiný cítí hůře než my, potvrzuje to, že nezaostáváme,“ poznamenal odborník.
„Školometství může potvrdit vaši víru ve spravedlivý svět.
Jiná studie z roku 2013 zjistila zákonitost mezi „školometstvím“ a vírou ve spravedlivý svět. Když byla víra lidí v něj ohrožena, zažívali velkou radost, když někdo jiný selhal.
„Může to být proto, že chtějí obnovit svou víru ve spravedlivý svět. Když někdo zastává takové přesvědčení, má tendenci si myslet, že dobré věci se dějí dobrým lidem a neštěstí potkává ty, kteří si to zaslouží. Pokud nemohou oběti pomoci, mohou ji naopak obviňovat nebo věřit, že si to zaslouží. Tímto způsobem ospravedlňují neštěstí, které ji potkalo,“ říká Travers.
Podle psycholožky to však ne vždy znamená, že si oběť zaslouží trest nebo že je za výsledek odpovědná.
Dělá to z vás špatného člověka?
Taková radost z vás nedělá hrozného člověka, protože se často děje bez našeho vědomí, poznamenává autor materiálu.
„Pokud však neustále doufáte v něčí porážku a aktivně se snažíte dostat dotyčnou osobu do obtížné site, může to být varovný signál. Místo toho, abyste se tohoto instinktu snažili zcela zbavit, zkuste si ho všimnout, ale nepřikládejte mu příliš velký význam,“ radí psycholog.
Jaké je vaše chování?
Další tipy od psychologa
Již dříve jeden psycholog označil za „tajemství“ pevného vztahu 1 dovednost, kterou nikdo neučí. Jde o schopnost pozorovat a přijímat růst partnera beze strachu.
„Zní to jednoduše. Ale v dlouhodobých vztazích to může být jedna z emocionálně nejnáročnějších zkušeností. Růst s sebou obvykle nese změnu a ta může být vnímána jako hrozba – zejména pokud narušuje zavedené role nebo rytmus, na který jste zvyklí spoléhat,“ říká Mark Travers.
Psycholog také jmenoval „nejnebezpečnější“ profese, ve kterých lidé nejvíce pracují a podvádějí. Podle něj se ukázalo, že nejčastějším povoláním je medicína: 23 % z nich pracuje jako lékaři nebo zdravotní sestry. Mezi muži to bylo 5 %.
