Tento typ předvídatelnosti je emocionálně naplňující a hluboce stabilizující, poznamenal odborník.
Předvídatelná vřelost přebije i ta nejromantičtější překvapení / foto pixabay.com
Americký psycholog Mark Travers odhalil, jak zvyk „předvídatelné vřelosti“ chrání lásku.
„Často jsme přesvědčeni, že romantika žije v nečekaném. A jistě, novoty a překvapení mohou být vzrušující. Ale jak mnozí klienti v terapii zdůrazňují, to, co skutečně udržuje lásku při životě, nejsou překvapení, ale předvídatelnost. Samozřejmě nemluvíme o nudné a prázdné předvídatelnosti. Tento druh předvídatelnosti je emocionálně bohatý a hluboce stabilizující,“ poznamenal ve svém článku pro Forbes.
Vysvětlil, že předvídatelná vřelost je neustálé projevování laskavosti, pozornosti a něhy, stejně jako jistota, že si vás někdo znovu a znovu vybere.
Psycholog přitom uvedl tři překvapivě hluboké způsoby, kterými předvídatelná vřelost předčí i ta nejromantičtější překvapení:
Působí na nervový systém, nejen na srdce.
. Romantiku si často představujeme jako motýly v žaludku a očekáváme, že se projeví jako jiskření nebo vzrušení. Dlouhodobé spojení však začíná v nervovém systému. Nezamilováváme se jen srdcem, ale celým tělem. A tělo se chce především cítit v bezpečí.Partner má díky tomu o jeden zdroj úzkosti méně.. Svět kolem nás se neustále mění. Cykly zpráv, pracovní stres, šum sociálních médií a každodenní emoční vypětí způsobují, že i vnitřní svět mnoha lidí je nepředvídatelný. Uprostřed tohoto chaosu by se láska neměla cítit jako další proměnná, kterou je třeba kontrolovat. V praxi to znamená být k partnerovi pozorný a důsledně mu projevovat péči, a to nejen na schůzkách nebo ve snadných chvílích, ale i v tichých mezidobích. Znamená to kontrolovat během náročného dne, jemně reagovat, i když je člověk unavený, a umět si všimnout a reagovat, když je něco v nepořádku.
Je to naučit partnera neočekávat zklamání.. Mnozí z nás, ať už si to uvědomujeme, nebo ne, v sobě nosí ochotu ke zklamání. Jedná se o emoční návyk, který se vytvořil na základě minulých zkušeností, kdy jsme se cítili opomíjeni, ignorováni nebo nedoceněni. Dokonce i v láskyplných a stabilních vztazích mohou lidé podvědomě zůstat ve střehu a očekávat „překvapení“. Učí se „potřebovat“ méně, snižovat radost, aby její ztráta tolik nebolela, a udržovat skromná očekávání, aby se zklamání zdálo zvládnutelné.
Připomeňme si, že dříve psycholog označil za hlavní „tajemství“ šťastných vztahů.
